{ text-align:center; }

pátek 15. prosince 2017

[Myšlenky] Moje současná práce VS Moje vysněná práce

   Ne všichni mají to štěstí pracovat v oboru, který milují a nebo se jen jednoduše užívat to, co dělají. Osobně neznám nikoho, kdo by opravdu skutečně měl rád svou práci.Včetně mě. Moje první práce byla v továrně a nikdo, kdo měl lepší možnost, tam nezůstal příliš dlouho. Jakmile se jim naskytla příležitost, tak odešli. Moje další práce byla ve skladu supermarketu, což bylo o něco lepší, ale nedokáži si představit to dělat víc než ten půl rok, co jsem tam strávila.

pátek 8. prosince 2017

[Doporučuji: Hudba] Prosinec

   Je tu nový měsíc a s ním i nová seznam mnou doporučených písní. Předem upozorňuji, že vánoční písničky v tomto článku budete hledat na darmo.

1. Man in Love od jihokorejské chlapecké skupiny INFINITE.


2. Story od japonské-kanadské kapely MONKEY MAJIC.

středa 6. prosince 2017

[Cestování, zážitky] Londýnské metro

   Pokud někdy zavítáte do Londýna, téměř jistě budete muset použít metro, jelikož je to nejrychlejší způsob dopravy (i když ne úplně nejspolehlivější). Já osobně mám londýnské metro celkem ráda, je snadné se v tom vyznat a je to celkem dobře propojené s ostatními způsoby dopravy po městě.
 
   Dnes tu pro Vás mám několik základních informací o londýnském metru a nějaké ty zajímavosti. Snad to bude alespoň trochu zábavné čtení.

čtvrtek 30. listopadu 2017

[Doporučuji: Filmy a Seriály] Listopad

  Nemůžu uvěřit, že zítra už bude prosinec. Listopad byl poněkud hektický a tak jsem na nic neměla příliš času. To platí také pro filmy. Takže tentokrát mám jen tři položky, což je zatím nejméně, co jsem kdy měla. Prosinec bude na sto procent lepší, jelikož holky na alespoň týden (pravděpodobně ale na dva) odletí do Srbska za tátou a já budu mít trochu víc volna.

   Jako první tu mám britský seriál The Worst Witch (česky Čarodějnice školou povinné), který jsem jako dítě měla velmi ráda a tak jsem jej nedávno opět zkoukla. Hlavní hrdinkou je Mildred Vyrválová, neohrabaná a nešikovná dívčina, která nastoupila na Akademii slečny Krákavé, aby se stala čarodějkou. Na škole má mnoho dobrých přátel jako Maud, Enid, Ruby a Jadu a holky z vyššího ročníku Fenellu a Griseldu, ale také nepřátele v podobě svatouškovsky se tvářící Ethel z významné čarodějnické rodiny, která se vždy snaží Mildred nějak uškodit, společně s Drusilou.

Historický film Belle.
(tumblr.com)

úterý 28. listopadu 2017

[Mari] Sny o severu

   Zima už konečně dorazila i sem k nám. Nesněží, ale pomalu ale jistě se ochlazuje. Musím si co nejdříve koupit zimní bundu nebo teplý kabát. Předchozí deníčkoidní článek vyšel začátkem prosince a tak by si jeden myslel, že se toho za tu dobu hodně odehrálo. Bohužel to není pravda. Měla jsem domluvená dvě focení, které fotografové nakonec odvolali.

   V sobotu jedenáctého listopadu jsem se vydala navštívit Horminan Museum & Gardens na jihu Londýna, hlavně proto, že tam mají skleník s motýli. Muzeum je zdarma, ale motýli a akvárium se platí a za ty motýli je £5 celkem slušná cena. Měli tam 26 různých druhů tropických motýlů a byly nádherní. Muzeum obsahuje dvě sbírky, přírodopisnou a hudebních nástrojů.

pátek 24. listopadu 2017

[Myšlenky] Jaké to je vyrůstat v rodině s nízkým příjmem

   Možná jsem se o tom již zmínila, pravděpodobně ale ne, ale pocházím z nízkopříjmové rodiny a musím říci, že to není žádná legrace. Naštěstí to ale nebylo (téměř) nikdy tak špatné, že bychom neměli co jíst.

   Jako malé dítě jsem si to příliš neuvědomovala. Kvůli penězům jsem nechodila na žádné kroužky a nikdy jsem nebyly na dovolené nebo i jednodenním výletě (kromě toho jednoho na Radyni). Vždy jsem byla neskutečně naštvaná, když si moji kamarádi stěžovali, že je rodiče nutí hrát na klavír nebo dělat gymnastiku, protože já jsem to kvůli nedostatku financí ani nikdy nemohla zkusit. Občas jsem nebyla příliš šťastná z toho, že jsme neměli tolik hraček a deskových her jako ostatní děti nebo že máma téměř nikdy nekupovala zmrzlinu nebo sladkosti. Nebyly jsme ale jediná rodina s těmito problémy v okolí a tak jsem neměla ani tušení, že jsou lidí, co se mají daleko lépe.

(tumblr.com)

čtvrtek 16. listopadu 2017

[Myšlenky] Domácí mazlíček mých snů

   Musím přiznat, že moje rodina má a vždy měla víc jak jedno zvířátko. V současnosti máme tři kočky, psa, ještěrku a dva papoušky (korelu a andulku). Mívaly jsme větší psí plemeno (německého ovčáka), ale toho museli uspat když mi bylo kolem deseti let. V minulosti jsme také měli želvy (ty jsme později dali známým, jelikož byly moc velké a zmínění známý mají na zahradě jezírko), rybyčky (které ty želvy sežrali, jelikož jsme si včas neuvědomily, že jsou vlastně masožravé), chameleony, senegalské papoušky a víc andulek (jednou dokonce nakladly vajíčka a měli jsme doma malá ptáčata).

Můj kocourek.

pátek 10. listopadu 2017

[Mari] Závan větru naděje

   Přijde mi to jako včera, když jsem svojí host-family potkala poprvé a už je to více jak rok. Čas neuvěřitelně letí. Není to tak dlouho, co jsem nastoupila na střední školu a nevěděla co se svým životem a dokončila školu a stále nevěděla, co se svým životem. Zatím jsem nenašla žádné hodiny tance nebo tak něco, co bych mohla dělat, abych si zvýšila šance ve světě showbynysu, ale zaplatila jsem si víkendový kurz herectví pro film, který bude začátkem ledna. Jsem trochu z toho celkem nervózní, ale i se těším.

   V sobotu 14. října jsem navštívila Tate Britain s holčinou z Německa. Bylo to příjemné odpoledne, obě dvě nemáme příliš rády moderní umění.

(tumblr.com)

sobota 4. listopadu 2017

[Doporučuji: Hudba] Listopad

   Už jen dva měsíce a rok 2017 končí. Ani se mi to nechce věřit. Holkám konečně příští týden končí prázdniny, takže budu mít víc času na pořádné články. Pro zatím tu ale mám jen hudební doporučení pro tento měsíc.

1. Shooting Star od jihokorejské chlapecké skupiny CROSS GENE.

sobota 28. října 2017

[Doporučuji: Filmy a seriály] Září

   Už jen dva měsíce a pár dní a rok 2017 je u konce. Ani se mi nechce věřit, jak rychle to uběhlo. V říjnovém článku mám opět jen čtyři filmy. Snad polepším během listopadu.

   Jako první tu mám britsko-italský biografický snímek The Last Emperor. Film sleduje život posledního čínského císaře Pu Yi od chvíle, kdy ve věku tří let nastoupil na trůn. I přes to, že byl císařem mu nebylo dovoleno vládnout a eunuchové jej během dětství poněkud rozmazlili. Když dosáhl patnáctin, začal se zajímat o všechno západní (evropské a americké), učit se anglicky, oblékat si saka a hrát tenis. O pár let později byl nucen uchýlit se do Tientsinu, kde mu byl japonskou vládou dán azyl. Později jej Japonci nastrčili jako loutkového vládce v Mandžusku. Film není stoprocentně pravdivý, ale i tak je to úžasná podívaná.